A tohle to je Vláďa

Dnes Vám budu vyprávět příběh o jednom z mých kolegů, který se mnou dlouhá léta pracoval, a na kterého velice rád vzpomínám. Přestože, to byl člověk, který mě jako jeden z mála dokázal vždy vytočit do ruda, tak musím uznat, že jeho vtípky vůči mé osobě byly vždy naprosto fenomenální a vždy jsme se jim ještě dlouho po té smáli. Jmenoval se Vláďa.

Vláďa byl moc hodný člověk, ale zároveň vždy využil jakoukoliv příležitost k nějaké poťouchlosti nebo fórku. Oba nás spojovala záliba ve focení a dost často jsme vedli na tohle téma dlouhé debaty. Při jedné z těchto debat jsem se mu svěřil, po jakém foťáku toužím. Mezi další velké Vláďovi záliby, bylo obcházení bazarů a sehnat cokoliv skoro zadara bylo pro něj myslím i jistým druhem sportu. Proto když druhý den přišel do práce a na ponk mi položil můj vysněný foťák, tak mě upřímně moc nepřekvapil. Prozradil mi, že to nebyl až takový problém, jak původně čekal. Já byl nadšenej a zeptal se ho na cenu , kterou mu dlužím. "Nedlužíš mi nic. To jsem si koupil pro sebe." Uááá zase mě dostal. Poslal jsem ho do háje a celý den si říkal, jak jsem blbej.

Druhý den jsem přišel do práce a na celou záležitost okolo foťáku již dávno zapomněl. Vláďa přišel opět k mému ponku a položil mi na něj mnou vytouženou zrcadlovku. "No jo, ty vejtaho, už jsi mi jí ukazoval" On se jen šibalsky usmál a odpověděl. To není ona. To je jiná. Zajásal jsem a v duchu se mu omlouval. "No to jsi moc hodný, ale pěkně jsi mě vycukal" říkám mu. On se na mě s úsměvem koukal a řekl. "Koupil jsem si raději ještě jeden, kdyby se mi tamten rozbil." To už prdele lítaly jak vlašťovky...... Dodnes nezapomenu na to, jak Vláďa rychle zalezl do své skříňky a předstíral, že něco hledá a celý se u toho klepal, jak se smál. Po tom všem už celá naše dílna, která celou tuto scénku sledovala doslova slzela smíchy. "A tohle to je Vláďa" znělo vždy dílnou :)

Přesto všechno a nebo naopak právě proto jsem měl Vláďu vždy moc rád a zažil jsem s ním opravdu mnoho a to nejen v práci. Nikdy nezapomenu třeba na naší výpravu do Krušných hor, kam jsme vyrazili celá dílna na běžky. V pátek po příjezdu jsme se vydali do místní nálevny a až do pozdních večerních hodin jsme plánovali, kam druhý den vyrazíme. Nakonec vyhrál vrch Plešivec, který nám byl spíš sympatický svým názvem, než aby jsme věděli, proč tam půjdeme. Ano půjdeme, protože o tom že by jsme běželi opravdu nikdo tehdy ani neuvažoval.

Ráno jsme vyrazili. Bylo celkem fajn počasí a čerstvý vzduch nám dělal dobře. Vláďa měl samozřejmě skvělé běžky, které jak jinak sehnal za pakatel v bazaru a všichni jsme mu je záviděli. Celou cestu nám nabízel koláčky, co měl v baťohu. Všichni sotva lapali po dechu a tak jen s díky odmítali. Jen si dej, poňoukal nás. Když jsme konečně dorazili na Plešivec, tak někdo z kolegů projevil zájem, že by si teda ty koláčky dal. "Není problém, ale musíš si sehnat lžičku" pronesl Vláďa, který celou cestu padal a tak vytáhnul jen pytlík plný drobků.

Nakonec se právě Vláďovi lyže Madshus, které v tu dobu měl snad jen on a Kateřina N., ukázaly jako naprostý omyl. My co jsme měli staré dřevěné lyže, tak jsme byli naprosto v klidu. Nikomu to nejelo a dá se říct, že by se s nimi dalo lézt i po stromech. Ovšem Madshus, to byla jiná liga. Lyže naprosto nekontrolovatelně ujížděly do všech stran a byly rychlé jako blesk. Problém byl, že Vláďa s nimi nebyl schopný vyjet ani sjet jakýkoliv kopec. Pořád jsme na něj někde čekali.

Na jednom takovém kopečku, když jsme na něj čekali, trasu přetínala silnice. Vláďa se drápal do kopce co to šlo, ale každý krok mu to ujíždělo pořád dozadu. Když už byl skoro nahoře, tak musel překonat takovou muldu kterou tam zanechal pluh, co prohrnoval silnici. Bylo to veliké trápení a Vláďa to ne a ne překonat. Naštěstí šel kolem nějaký myslivec a byl od té dobroty a Vláďovi pomohl. Začal ho zezadu tlačit. Když už byl Vláďa takřka na vrcholku, tak svěsil ruce a nechal se se svým pověstným úsměvem tlačit. Onen myslivec si toho ale včas všimnul a tak okamžitě s pomocí přestal. Jak to dopadlo Vám snad ani nemusím vyprávět. Vláďa se kutálel z kopce až dolů a já si tenkrát říkal, že ne vše co je koupené výhodně je výhra......