Fotka s příběhem - Muž s dýmkou

Jak asi víte, tak do Tloskova jezdím velice rád. Je to dáno asi hodně i tím, že tam není nikdy nouze o nějakou legraci a jen málo kdy odtud odjíždím aniž bych zde nezažil něco humorného. Dnes Vám budu vyprávět o muži, kterého jsem zde fotil několikrát. Je to menší pán s kšandami, který je vždy dobře naladěn. Rád se směje a focení s ním je pro mě vždy zážitek.

Jednou na začátku léta, jsem takto přijel do Tloskova. Bylo to o víkendu a panovala zde celkem ospalá atmosféra. Byl příjemný teplý den a slunce hřálo tak akorát. Když jsem dorazil se svým foťákem k budově kde tento muž bydlí, tak jsem ho hned uviděl. Seděl venku pod pergolou a pokuřoval. Jak jsem přicházel, tak jsem okamžitě vzbudil jeho pozornost. Poměrně svižně, dalo by se říct až energicky se ke mě hrnul a aniž by čekal na nějaký pozdrav nebo tak, hned začal. "Slyšel jste to pane. Slyšel?" Co jestli jsem slyšel? Odpověděl jsem. "Vy jste to neslyšel? No to je hrůza. Taková hrůza. Vážně jste to neslyšel?" Koukal jsem na něj a tak nějak nevěděl co má na mysli. On ale pokračoval dál a stále dokola se mě vyptával. " A opravdu jste to neslyšel? Vždyť je do děsný. Vy nemáte rádio? Před chvilkou to tam znova hlásili."; Zeptal jsem se znova co jsem měl slyšet. "No přece o tom teroristické útoku v Londýně. Taková hrůza. Divím se že jste nic neslyšel. Kupte si rádio pane, tam takové věci hlásej. Ať víte co se děje povídá. Vlastně jsem nestihnul vůbec reagovat, ale i tak jsem dostal radu co mám dělat. Celá věc mě ale v duchu dost potěšila a ačkoliv to nebyla veselá zpráva opět jsem si uvědomil že hlavně nemám v životě nikdy nikoho podceňovat.

S tímto pánem jsem za tu dobu co do Tloskova jezdím měl podobných hovorů víc. Mockrát jsem si ho během focení prohlížel a říkal si. Proč ten člověk neustále nosí tu brašnu co má přes rameno, když je jen pár kroků před svým barákem. Sice ta zvědavost ve mě trochu byla, ale nikdy jsem se ho na to nezeptal.

Toho dne jsem měl na svém fotoaparátu nasazené portrétní sklo s úmyslem udělat v Tloskově pár fotek klientů jakože portrétů :)

Když jsem chtěl vyfotit tohoto pána, tak mi bylo naprosto jasné, že ho musím vyfotit s jeho dýmkou, protože ta k němu tak nějak prostě patří. Muž s tím neměl žádný problém. "Klidně si mě vyfoťte pane" Čekal jsem na příhodný moment, kdy jeho dýmka zabafá, ale ta chvíle stále nepřicházela. Pán popotahoval a stále nic. Do toho se vložili další klienti kteří celou dobu byli u toho a všemožně do naší debaty vstupovali. "Je to jasný. Máš to ucpaný" Další klient prohlásil "Takhle si nezakouříš, když ti to netáhne" Celá ta věc v klientech vzbudila značnou pozornost a využili toho k určitému rozptýlení. Najednou se všichni předháněli s různými nápady jak celou situaci řešit. Pán s dýmkou jen vše poslouchal a nenechal se radami nijak rozhodit. Až po několika minutách se se svým šibalským úsměvem na mě podíval a prohlásil. "To že je dýmka ucpaná není žádný problém. Mám drátek." Sehnul hlavu a otevřel svou brašnu a vytáhnul veliké klubko drátu. Jeho průměr přesně odpovídal průměru dýmky a on jí během minuty zručně vyčistil.......

Moje fantazie je někdy poměrně dost bujará, ale to že svou brašnu nosil jen kvůli drátku by mě asi nikdy nenapadlo. Někdy je ale fajn potlačit svou zvědavost a počkat si. Život Vám dá mnohdy odpovědi sám aniž by jste se museli zbytečně ptát :)