Můj pohled na pouliční fotografii

Na začátku všeho byla reportážní fotografie, která zachycovala různé činnosti člověka v nějakém časovém úseku, většinou v řádu několika hodin až dní. Postupně se z reportážní fotografie začal oddělovat samostatný druh fotografie, kterému se říká fotografie dokumentární.
V dokumentární fotografii se většinou jedná o dlouhodobější projekt, který tvoří ucelený soubor fotografií. Oběma těmto žánrům se říká shodně - ŽIVÁ FOTOGRAFIE.

Vždy se jedná o autentickou a nearanžovanou fotografii, kde je jakákoliv manipulace obrazu zapovězena.
Po nějaké době si lidé začali uvědomovat, že ale těmto požadavkům neodpovídají jednotlivé fotografie, které jsou sice také živé, ale nezapadají do jednoho celku. Těmto fotografiím se začalo říkat POULIČNÍ FOTOGRAFIE.
Výhodou tohoto žánru je , že se zde uplatní jak reportáž, tak dokument, ale zpravidla v jednotlivých fotografiích. Dá se říct, že se zde začaly uplatňovat jednotlivé fotografie ,které se nehodily, ale byla škoda je nepublikovat. Mnoho fotografů tuto možnost s povděkem začalo využívat , a tak vzniklo samostatné odvětví fotografie, kterému se dnes věnuje mnoho autorů. Z mého pohledu se jedná z dlouhodobého hlediska o dokumentární fotografii.
Pro mě osobně je tedy pouliční fotografie takovou KRONIKOU DOBY.
V pouliční fotografii je důležité aby se v ní objevovali lidé. Stále se jedná o ŽIVOU FOTOGRAFII!!!
A tímto se dostávám k samotné podstatě věci :)
Postava člověka je v dnešní době v podstatě jediným kritériem, které fotograf musí splnit, aby se dala fotografie nazývat pouliční. Za předpokladu, že byla vyfocena ve veřejném prostoru a není zinscenovaná.
Pouliční fotografie se dělí na dva pohledy.
Jeden je umělecký, kde jde spíš o vizuální sdělení. Člověk je zde vnímán spíš jako doplněk obrazu. Toto je většinou focené z větší dálky a kolem postavy je více prostoru
Druhý je reportážní. Zde jde víc o konkrétní situaci, která je focena z menší vzdálenosti.
Název pouliční fotografie - street foto je z mého pohledu dost nešťastný. Svádí to k pocitu, že se musí vždy jednat jen o fotografie, které jsou pořízeny ve městě, a to nejlépe na ulici.
Můj pohled je ale takový, že je prakticky jedno , kde byly fotografie pořízeny. Vždy jde jen o obsah a o fakt, že se nejedná o aranžovanou fotografii. Jak jsem již zmínil, jde o jakousi formu reportážní fotografie, která nemá také žádný pevně vymezený prostor. Pojem street je zde tedy pouze jako název, vycházející z místa nejčastějšího vzniku tohoto druhu fotografie.
I samotný pojem aranžovaná fotografie je dosti zavádějící. Často se stává, že focená osoba o focení ví. Z mého pohledu je zásadní to, že fotograf nesmí do děje nijak zasahovat. Jen tak vznikne přirozená fotka.
V dnešní době vznikají tisíce skvělých fotografií, které ale bohužel nemají svou kategorii , a tak právě ona postava člověka většinou rozhoduje o zařazení do pouliční fotografie. Z mého pohledu se již o pouliční fotografii nejedná, ale jde o samostatný druh fotografie. Mnohdy se jedná víc o fotografii architektury nebo abstrakci. Tím neříkám, že jsou tyto fotografie jakkoliv špatné. Ve většině případů jsou naopak velice výtvarné. Jen to již není ta kronika lidstva :)
Pro mě osobně vždy zůstává jedno - ŽIVÁ FOTOGRAFIE - kronika doby. To osobně většinou upřednostňuji před mnohdy líbivějšími a i estetičtějšími fotografiemi, které ale toto pravidlo nenaplňují.
Tím že nejsou pevně daná kritéria, nastává v tomto druhu fotografie mnohdy chaos a dochází ke zbytečným sporům co je a co není pouliční fotografie. Každý má na to , jak už to tak v životě bývá , svůj vlastní názor.
Jde vlastně o jediné. A to, jestli se budeme držet nějakých , ne zcela jasných pravidel, nebo vyhraje fotografie jako taková.