Milan

Také znáte tu situaci, když se bavíte v hospodě s přáteli a do vaší zábavy se začne montovat cizí člověk, který si přisedne ke stolu? Jeden takový příběh vám teď budu vyprávět.

Je tomu již několik let, co u nás v práci pracoval jeden kolega. Byl to veselý člověk, který vypadal jak dvojče herce Vlasty Buriana a ani svým humorem mu nebyl daleko. Jmenoval se Milan.

Jednoho dne, když se blížil čas svačiny, šel Milan do lednice a z papírového balíčku vytáhnul syrovou prasečí nožičku. Na naše překvapené pohledy jen se svým šibalským úsměvem odpověděl "Když já je mám rád" a odešel si pro hrnec, ve kterém tu jeho dobrotu hodlal vařit. Bohužel se ukázalo, že nožička je příliš dlouhá a ať se Milan snažil sebevíc, tak se do hrnce nemohla vejít. Tím se ale nenechal vyvést z míry a s naprostou samozřejmostí upnul nožku do svěráku pilkou na železo jí několika zručnými tahy přepůlil. Teď už se do hrnce pohodlně vešla. Celou nožičku dokonale umyl, vložil do hrnce a zalil vodou. Zrovna když se chystal otočit knoflík vařiče, tak k Milanově smůle zazvonil telefon a musel jít řešit problém na jednom ze strojů, který měl na starosti.

Bylo to v létě a ten den bylo opravdu krásné počasí. S klukama z práce včetně Milana, jsme se tak nějak spontánně domluvili, že po práci zajdeme posedět na zahrádku jedné z hospod v okolí. Byla to velice příjemná zahrádka se vzrostlými kaštany. Seděli jsme u jednoho z dlouhých stolů a dobře se bavili. Čas ubíhal a o legraci nebyla nouze. V jednu chvíli nás začala obtěžovat vosa. Dost nás to otravovalo. Tedy až na Milana. Vosa okolo něj lítala a Milan se tomu smál a tvrdil, že ho ta vosa miluje. V jednu chvíli mu vosa lítala přímo na ústa a to byl podle něj důkaz lásky. "To mi dává pusinky a chvilkama se mi zdá, že cítím i její jazýček" tvrdil se všeobecným smíchem. Prostě fajn odpoledne plné zábavy.

Když zábava gradovala, tak si k nám bohužel přisednul úplně cizí člověk. Ne, že by nám nějak extra vadil, ale to by nesměl neustále skákat do hovoru a na něco si stěžovat. Byl to prostě člověk, pro kterého bylo všechno špatně. Stěžoval si na práci, na politiku a na manželku. O své ženě tvrdil, jak je hrozná a jak to s ní nemá lehké. My jen tak pokyvovali hlavami a moc neměli zájem reagovat. Aby muž upoutal ještě víc svou pozornost, tak vytáhnul z tašky zabalenou svačinu. Byly to dva chleby namazané máslem s na kolečka nakrájenými vajíčky. "No podívej! Podívej! Tohle mi ta moje stará dává k svačině." ukazoval nám rozevřený chleba. Nikomu ta svačina nepřipadala nijak špatná a mnozí z nás by si možná i onen chleba dali.

Milan se na něj jen tak s úsměvem podíval. Sáhnul po své tašce a začal v ní šmátrat. V tom vytáhnul svůj balíček a se slovy "podívej co dává mě" vhodil na stůl onu prasečí nožku, kterou ráno nestihnul uvařit. Kusy vepřového se kutáleli po stole směrem k muži. Ten uklidil svou svačinu a s vědomím, že tohle nevyhraje, zaplatil a odešel zřejmě za svou milou..... :)